Na letošní MS jsem cítil a byl jsem přesvědčen, že budu bojovat o příčky nejvyšší. Vše tomu nasvědčovalo. Doposud jsem nebyl na žádném kvadriatlonu poražen. První polovinu sezóny jsem podřídil přípravám na srpnový šampionát. Navíc jsem omezil i některé závody, které mám rád a na kterých se potkávám s příjemnými kamarády a závodníky.

Po příjezdu do Sedlčan jsem se ubytoval a šel na večeři do místního podniku, který vlastní velmi příjemný majitel. Najíst se zde se pro mě stal již každoročním předzávodním rituál. Paradoxně po všech těch přípravách a směřování vrcholu sezóny do Sedlčan jsem se na samotný závod úplně necítil. Zapříčinil to malinko tlak od médií a i nedávné neshody v mém osobním životě.

Už při plavání jsem cítil, že v rukách nebyl ten cit pro vodu, jaký mám obvykle a tak jsem nezaplaval čas co umím. Kajak byl ze začátku docela dobrý, jel jsme si své tempo, nijak jsem se nešetřil. V posledním okruhu jsem ale už neměl sílu a začal jsem se propadal. Ztráta ale nebyla velká. Když jsem opouštěl kajak, věděl jsem, že kolo mi tady moc nesedí. Což se i potvrdilo. Cyklistika byla pro mne hodně náročná. Snažil jsem se, ale i tak jsem neměl dostatek sil, abych byl schopen bojovat o medailové umístění. Po odložení kola, následovala poslední disciplína – běh, kterého jsem se též trochu obával. Snažil jsem se rozběhnout, ale takový pocit beznaděje jsem už hodně dlouho nezažil. Věděl jsem, jak jsem schopen zaběhnout sedlčanský okruh, ale nedokázal jsem se uvolnit a běžet lehce. Hodně zničený z celého závodu a smutný jsem doběhl do cíle.

Letošní závod, na který jsem se snažil co nejlépe připravit, byl hodně protrpěný. Věděl jsem, kde se stala chyba, ale už se s tím nedalo nic dělat. Na letošním šampionátu jsem doběhl do cíle na celkovém 8.místě. Přes všechny zápory je to pro mne alespoň impuls na sobě dál pracovat a připravit se na zbytek sezony.

S pozdravem Leoš

Zpět na Úvodní stránku.