Na letošní Ibizu jsem se těšil, i když jsem cítil, že má výkonnost šla po odpočinku z náročného soustředění maličko dolů. S tím jsem ale počítal. Odlétal jsem s myšlenkou dobře potrénovat přechody, zvyknout si na závodní tempo a na jednotlivé disciplíny. Vrchol sezony mám naplánovaný až na srpen a září.

Ráno jsem se vydatně nasnídal, po lehkém odpočinku jsem se rozcvičil a vyrazil na start závodu v zátoce Cala Basa. Místo a tratě dobře znám, to je hodně velká výhoda. Start byl naplánovaný na 14h, ale Španělé to moc neřeší. První tempa v docela chladném moři byly až ve 14:30. Plavalo se samozřejmě v neoprénu. Ze dvou plaveckých okruhů jsem vybíhal na pěkném 4. místě. Kajak byl pro letošek velká loterie na to jaký si vybrat. Věděl jsem, že se pojede hodně do moře, asi 2km, kde jsou velké vlny. Nechtěl jsem riskovat a vzal jsem si stabilnější avšak těžší mořský kajak, který bohužel moc nejel. Myšlenka na to, že se budu někde daleko od pobřeží koupat mne však utvrdila, že to bude náročnější ale jistější volba. 7 km na kajaku bylo opravdu náročných, do cíle jsem dojel na 7.místě. Byl jsem celkově v pohodě a těšil jsem se na kolo. Na 6 km uzavřené trati se jelo 7 okruhů. Po 20 minutách jízdy se už nedalo poznat kdo je první, kdo má kolik kol, prostě zmatek. 5 okruhů se mě povedlo udržet s dvojicí štafetářů, specialistů cyklistů, s kterými jsem spolupracoval. Jelo se pekelné tempo, vůbec jsem neměl představu na kolikátém jsem místě. Vybíhal jsem s vědomím, že se pohybuji kolem 3. - 4. místa. Na tomto závodě je běh poctivá a náročná xterrová trať, kořeny, skály, písek, kameny, nahoru a dolů. Tři náročné okruhy běhu byla slušná tečka za tímto závodem. K tomu všemu nebylo vidět před sebe, zda bych někoho nedobíhal. V druhém okruhu běhu se mě povedlo jednoho závodníka předběhnout, ale na mé morálce to nic moc neměnilo. Byl jsem smířen s tím, že když budu do 3. místa budu rád. Když jsem ale vbíhal do cílového prostoru, tak na mne čekalo milé překvapení. V cíli čekala páska pro vítěze. Sám jsem tomu nechtěl uvěřit, ale bylo to tak. Měl jsem z toho opravdu radost a hezky jsem si to užíval. Každému dobíhajícímu závodníku jsem popřál. Po vyhlášení byl přípitek sangrie a hurá na hotel se pořádně najíst. Mám to skoro každý závod, večer nemohu usnou po doplňkové výživě a hlavně po Red Bullu. Na chvilku jsem usnul, vzbudil jsem asi ve tři hodiny ráno a už v šest hodin jsem měl napsaný článeček pro vás.

Teď se má příprava zaměří na zkvalitnění přechodů a síly s postupným přechodem do rychlosti.

S pozdravem Leoš

Zpět na Úvodní stránku.